Socializace je komplexsociální a duševní procesy, díky nimž člověk asimiluje znalosti, normy a hodnoty, které ho definují jako řádného člena společnosti. Jedná se o nepřetržitý proces a nezbytnou podmínku pro optimální život jednotlivce.
Socializace předškolních dětí ve FSES DO
Podle spolkového státuvzdělávací standard předškolního vzdělávání (FSES), socializace a komunikativní rozvoj osobnosti předškolního věku jsou považovány za jednu vzdělávací oblast - sociální a komunikativní rozvoj. Dominantním faktorem sociálního rozvoje dítěte je sociální prostředí.
Hlavní aspekty socializace
Proces socializace začíná narozením člověka a pokračuje až do konce jeho života.
Zahrnuje dva hlavní aspekty:
- asimilace sociální zkušenosti jednotlivcem v důsledku jejího vstupu do sociálního systému public relations;
- aktivní reprodukce systému sociálních vztahů jedince v procesu jeho začlenění do sociálního prostředí.
Socializační struktura
Když mluvíme o socializaci, máme co do činěníurčitý přechod sociální zkušenosti do hodnot a postojů konkrétního subjektu. Samotný jedinec navíc působí jako aktivní subjekt vnímání a aplikace této zkušenosti. Je obvyklé označovat hlavní složky socializace jako přenos kulturních norem prostřednictvím sociálních institucí (rodina, škola atd.), Jakož i proces vzájemného ovlivňování jednotlivců v rámci společných aktivit. Mezi sférami, do kterých směřuje proces socializace, se tedy rozlišuje aktivita, komunikace a sebeuvědomění. Ve všech těchto oblastech dochází k rozšiřování lidských vazeb s vnějším světem.
Aspekt činnosti
V pojetí A.N.Leont'evova aktivita v psychologii je aktivní interakce jednotlivce s okolní realitou, během níž subjekt záměrně ovlivňuje objekt, čímž uspokojuje jeho potřeby. Je obvyklé rozlišovat typy aktivit podle několika charakteristik: způsoby implementace, forma, emoční napětí, fyziologické mechanismy atd.
Hlavní rozdíl mezi různými typyaktivita je specifičnost subjektu, kterému je konkrétní typ aktivity zaměřen. Předmět činnosti se může objevit jak v hmotné, tak v ideální formě. Zároveň je za každou danou položkou určitá potřeba. Je třeba také poznamenat, že žádná aktivita nemůže existovat bez motivu. Nemotivovaná aktivita, z pohledu A.N. Leontiev, je konvenční koncept. Ve skutečnosti se motiv stále odehrává, ale může být skrytý.
Základ každé činnosti tvoří samostatné akce (procesy určené vědomým cílem).
Sféra komunikace
Sféra komunikace a sféra činnosti spolu úzce souvisímezi sebou. V některých psychologických konceptech je komunikace považována za stránku činnosti. Aktivita může zároveň působit jako podmínka, za níž může probíhat komunikační proces. Proces rozšiřování komunikace jednotlivce probíhá v průběhu prohlubování jeho kontaktů s ostatními. Tyto kontakty lze naopak navázat v procesu provádění určitých společných akcí - to znamená v procesu činnosti.
Úroveň kontaktů v procesu socializacejedinec je určen jeho individuálními psychologickými charakteristikami. Významnou roli zde hraje také věková specifičnost předmětu komunikace. Prohlubování komunikace probíhá v procesu její decentrace (přechod z monologové do dialogické formy). Jednotlivec se naučí soustředit na svého partnera, na přesnější vnímání a hodnocení.
Koule sebeuvědomění
Třetí sféra socializace, sebevědomí osobnosti,se formuje formováním jeho sebeobrazů. Experimentálně bylo zjištěno, že sebeobrazy nevznikají u jednotlivce okamžitě, ale vytvářejí se v procesu jeho života pod vlivem různých sociálních faktorů. Struktura I-jednotlivce zahrnuje tři hlavní složky: sebepoznání (kognitivní složka), sebehodnocení (emoční), postoj k sobě (behaviorální).
Sebevědomí určuje porozumění člověka samému sobějako druh integrity, vědomí vlastní identity. Rozvoj sebeuvědomění během socializace je řízený proces prováděný v procesu získávání sociálních zkušeností v kontextu rozšiřování rozsahu činností a komunikace. Rozvoj sebeuvědomění tedy nemůže nastat mimo činnost, při které se neustále transformuje představa osobnosti o sobě samém v souladu s myšlenkou, která se vyvíjí v očích ostatních.
Proces socializace by proto měl být zvažován z hlediska jednoty všech tří sfér - jak aktivity, tak komunikace a sebeuvědomění.
Vlastnosti sociálního a komunikativního vývoje v předškolním věku
Sociální a komunikační rozvoj předškolních dětíje jedním ze základních prvků v systému formování osobnosti dítěte. Proces interakce s dospělými a vrstevníky má dopad nejen přímo na sociální stránku vývoje předškoláka, ale také na formování jeho mentálních procesů (paměť, myšlení, řeč atd.). Úroveň tohoto vývoje v předškolním věku je přímo úměrná úrovni efektivity jeho následné adaptace ve společnosti.
Sociální a komunikační vývoj podle federálního státního vzdělávacího standardu pro předškolní děti zahrnuje následující parametry:
- úroveň formování pocitu sounáležitosti s rodinou, respekt k ostatním;
- úroveň rozvoje komunikace dítěte s dospělými a vrstevníky;
- úroveň připravenosti dítěte na společné aktivity s vrstevníky;
- úroveň asimilace sociálních norem a pravidel, morální vývoj dítěte;
- úroveň rozvoje účelnosti a nezávislosti;
- úroveň formování pozitivních postojů ve vztahu k práci a kreativitě;
- úroveň formování znalostí v oblasti bezpečnosti života (v různých sociálních, domácích a přírodních podmínkách);
- úroveň intelektuálního rozvoje (v sociální a emocionální sféře) a rozvoj empatické sféry (schopnost reagovat, soucit).
Kvantitativní úrovně sociálního a komunikativního rozvoje předškolních dětí
V závislosti na stupni formování dovedností, které určují sociální a komunikační rozvoj podle federálního státního vzdělávacího standardu, lze rozlišit nízkou, střední a vysokou úroveň.
Vysoká úroveň se odehrává na adresevysoký stupeň vývoje výše diskutovaných parametrů. Zároveň je v tomto případě jedním z příznivých faktorů absence problémů v oblasti komunikace mezi dítětem a dospělými a vrstevníky. Dominantní roli hraje povaha vztahů v rodině předškoláka. Pozitivní vliv mají také hodiny sociálního a komunikativního rozvoje dítěte.
Definování průměrné úrovněsociální a komunikační rozvoj je charakterizován nedostatkem formování dovedností podle některých vybraných indikátorů, což zase vytváří obtíže v oblasti komunikace mezi dítětem a ostatními. Dítě však může tento vývojový nedostatek kompenzovat samo, s malou pomocí dospělého. Obecně je proces socializace relativně harmonický.
Na druhé straně sociální a komunikativnírozvoj dětí předškolního věku s nízkou úrovní závažnosti u některých vybraných parametrů může vést k významným rozporům v oblasti komunikace dítěte s rodinou a dalšími. V tomto případě předškolák není schopen sám se s problémem vyrovnat - vyžaduje se pomoc dospělých, včetně psychologů a sociálních pedagogů.
Socializace předškolních dětí v každém případě vyžaduje neustálou podporu a pravidelné sledování jak rodičů dítěte, tak vzdělávací instituce.
Sociální a komunikační kompetence dítěte
Sociální a komunikační vývoj v předškolních vzdělávacích institucíchzaměřené na formování sociální a komunikační kompetence u dětí. Celkově existují tři hlavní kompetence, které musí dítě v rámci této instituce zvládnout: technologické, informační a sociálně komunikativní.
Sociální a komunikační kompetence zase zahrnuje dva aspekty:
- Sociální - poměr vlastních aspirací k aspiracím ostatních; produktivní interakce se členy skupiny spojenými společným úkolem.
- Komunikativní - schopnost získat potřebné informace v systému Windowsproces dialogu; ochota zastupovat a hájit svůj vlastní názor s přímým respektem k postavení ostatních lidí; schopnost používat tento prostředek v komunikačním procesu k řešení určitých problémů.
Modulární systém při formování sociální a komunikační kompetence
Sociální a komunikační rozvoj uvnitřvzdělávací instituce se jeví jako vhodné doprovázet v souladu s následujícími moduly: lékařský, modul PMPk (psychologická, lékařská a pedagogická rada) a diagnostika, psychologický, pedagogický a sociálně pedagogický. Prvním je lékařský modul, v případě úspěšné adaptace dětí pak modul PMPk. Zbytek modulů je spuštěn současně a nadále funguje souběžně s lékařským modulem a modulem PMPk, dokud děti nepromují z předškolní vzdělávací instituce.
Každý z modulů implikuje přítomnostkonkrétní specialisté jednající jasně v souladu s přidělenými úkoly modulu. Proces interakce mezi nimi probíhá díky modulu řízení, který koordinuje činnost všech oddělení. Sociální a komunikační vývoj dětí je tak podporován na všech nezbytných úrovních - fyzické, mentální a sociální.
Diferenciace dětí v předškolních vzdělávacích zařízeních v rámci modulu PMPk
V rámci práce psychologické, lékařské a pedagogickérada, která obvykle zahrnuje všechny předměty vzdělávacího procesu předškolních vzdělávacích institucí (pedagogové, psychologové, vrchní sestry, manažeři atd.), je vhodné děti rozdělit do následujících kategorií:
- děti s oslabeným somatickým zdravím;
- ohrožené děti (hyperaktivní, agresivní, uzavřené atd.);
- děti s poruchami učení;
- děti s výraznými schopnostmi v té či oné oblasti;
- děti bez vývojového postižení.
Jeden z úkolů práce s každým z vybranýchtypologické skupiny je formování sociální a komunikační kompetence jako jedné z významných kategorií, na nichž je vzdělávací obor založen.
Sociální a komunikační rozvoj - dynamickýcharakteristický. Úkolem rady je sledovat tuto dynamiku z hlediska harmonie rozvoje. Ve všech skupinách předškolní vzdělávací instituce by měla proběhnout příslušná konzultace, včetně jejího sociálního a komunikačního rozvoje. Střední skupina je například v průběhu programu zařazena do systému sociálních vztahů řešením následujících úkolů:
- rozvoj herních činností;
- vštěpování základních norem a pravidel vztahu dítěte s dospělými a vrstevníky;
- formování vlasteneckých pocitů dítěte, stejně jako rodiny a občanství.
K realizaci těchto úkolů musí být předškolní vzdělávací institucespeciální třídy sociálního a komunikativního rozvoje. V průběhu těchto lekcí se transformuje přístup dítěte k ostatním, jakož i schopnosti seberozvoje.
