V rámci procesu socializace osobnosti psychologovéporozumět asimilaci a porozumění sociální zkušenosti, obecně přijímané morálce, pravidlům chování, kulturním a každodenním tradicím člověka. Zároveň každý jednotlivec provádí vlastní přehodnocení hodnot, přičemž přijímá nebo odmítá určité navrhované nebo uložené normy společnosti. Právě v procesu této volby probíhá proces formování a sebevzdělávání jednotlivce.
Člověk hledá své „místo na slunci“ od narození, prochází primárním procesem sociální adaptace, nejprve ve své vlastní rodině, poté v dětském ústavu a škole.
Počáteční fáze se vyznačuje nekritickýmpostoj jednotlivce k obecně přijímaným standardům. Častější je, že dítě a dospívající napodobují tým, přizpůsobují se. A pokud dítě v mateřské škole přijme model chování své rodiny, student základních ročníků je již více zaměřen na tým. Snaží se nelišit se od svých vrstevníků vzhledem. Jeho přátelé, spolužáci se pro něj stávají standardem. Z nich si dítě osvojuje způsoby chování, styl oblékání a dokonce i koníčky a zájmy.
Ve věku sedmi let dítě začínáUvědomte si, že rodiče nejsou jediným vzorem. A v devíti letech získaly děti kritický pohled na věc. Maminky a otcové pro ně přestávají být nespornou autoritou. Dítě si však i nadále zachovává respekt ke zkušenostem dospělého, takže je velmi důležité, aby v tomto období byl vedle něj dobrý učitel nebo trenér.
Vědomí dítěte je ovlivněno různýmivnější faktory. Jsou to média (rozhlas, televize, internet), rodiče a učitelé. Socializace adolescentů je však nemyslitelná bez jejich komunikace s vrstevníky. Přítelkyně a přátelé navíc v určité fázi života dítěte začínají hrát ještě větší roli než matka a otec. To však neznamená, že by rodiče měli horlivě chránit teenagera před takovou komunikací a hrubě zasahovat do jeho osobního života.
Takové chování dospělých narušuje rozvoj sebevědomí dítěte, formování odpovědnosti za jeho vlastní chování a jednání.
Socializace jednotlivce je hledání jeho místa vspolečnost, pro studenta v roli takové společnosti jsou spolužáci, rodiče, učitelé. V procesu interakce s nimi dítě zdokonaluje nejdůležitější komunikační dovednosti, přijetí zavedených norem chování a tradic. V této fázi je obtížné obejít se bez konfliktů, ale hledání účinných řešení k jejich překonání má významný dopad na formování jednotlivce jako celku.
V budoucnu dojde k socializaci jedincez davu bude vystupovat fáze individualizace, která je charakterizována touhou člověka odlišit se od ostatních. V tomto období již má mladý muž nebo dívka nějaké životní zkušenosti, na jejichž základě kriticky přeceňuje morální a etické normy přijaté ve společnosti. Podle psychologů se ve věku 18 až 25 let rozvíjejí stabilní osobnostní rysy a utváří se světonázor.
Socializace člověka je úspěšná, pokud v procesu člověk produktivně interaguje se společností při zachování své vlastní jedinečnosti.
Fáze individualizace jde do fázeintegrace, ve které se jedinec snaží zaujmout své místo ve společnosti, která ho buď přijímá, nebo odmítá. V druhém případě jsou možné dvě možnosti chování: jednotlivec si zachovává svou odlišnost, vstupuje do konfliktu se společností, nebo se naopak snaží přizpůsobit a uchýlit se k dohodě a konformismu.
Můžeme říci, že socializace člověka jeceloživotní proces. Člověk nejen získává nové zkušenosti, ale také je obohacuje v procesu pracovní a sociální činnosti. V případě, že společnost plně požaduje osobní vlastnosti a tvůrčí potenciál jednotlivého zástupce, můžeme říci, že socializace jednotlivce je úspěšná.
