Opatření k převodu hospodářství na železnicivývoj trhu zahrnuje celou řadu akcí zahrnujících vytvoření nové konfigurace ekonomického systému jako celku. Takové programy se realizují téměř ve všech zemích s takzvaným přechodným typem ekonomiky, a proto je samotná privatizace státního a komunálního majetku poměrně novým právním mechanismem, který se s přibývajícími zkušenostmi v této oblasti činnosti neustále zlepšuje. V Rusku jsou tyto postupy stanoveny v čl. 217 občanského zákoníku, který definuje, že privatizace je proces převodu státního majetku na soukromé osoby nebo organizace. Z hlediska obsahu to znamená zánik práv k veřejnému vlastnictví a vznik práv k soukromému vlastnictví.
Privatizace státního majetku vbez ohledu na to, jaké formy se provádí, jaké motivy by to neiniciovalo, vždy vyžaduje vytvoření jasného právního mechanismu pro jeho provádění. To je diktováno významem procesu privatizace pro celou společnost a možnými negativními důsledky pro společnost jako celek pro případ, že právní stránka provádění této politiky nebude připravena. Privatizace státního a komunálního majetku proto diktuje nutnost přijetí zvláštních zákonů. Lze jej provádět jak za poplatek, tak bezplatně, záleží na konkrétních podmínkách samotného privatizačního procesu a vlastnostech majetku, který je do tohoto obratu zahrnut.
V Rusku se privatizace provádí ve vztahu k následujícím majetkovým objektům:
- pozemky.
- podniky, majetek a cenné papíry, které dříve patřily státu;
- privatizace bydlení;
U každého ze zadaných objektů stavdefinuje a realizuje konkrétní cíle ekonomické a sociální povahy. Například cílem privatizace státních podniků byla potřeba vytvořit vrstvu jednotlivých podnikatelů, rozvíjet sociální infrastrukturu země, zvýšit efektivitu obchodních aktivit a zlepšit finanční situaci. V počátečních fázích privatizace státních a obecních podniků zpravidla na návratnosti. Jak však ukazují historické zkušenosti, první pokusy o privatizaci v Rusku byly mimořádně neúspěšné, zejména pokud jde o zajištění jejich sociálního účinku. V roce 2006 byl proto přijat Státní program, který významně transformoval nejen cílové cíle privatizace, ale také procesní cíle. Například hlavní cíl programu se tedy nazývá „maximalizace“ účinnosti privatizačních opatření za účelem zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky země. Implementace programu zahrnuje řešení následujících úkolů:
- sociálně orientovaná privatizace státního a komunálního majetku, vyřazena z užívání státem;
- snížení počtu federálních unitárních státních podniků;
- účinná restrukturalizace řady hospodářských odvětví;
- zvýšení federálních příjmů.
V oblasti privatizačního programu pro bydlení a půdu jsou stanoveny tyto cíle:
- vytváření příznivých podmínek pro vytváření trhů s bydlením a pozemky; - snížení výdajů na údržbu bydlení na náklady státu;
- stimulace efektivního využívání půdy a pozemků;
- posílení sociální podpory pro pracovníky v zemědělství.
Na základě těchto cílů program předpokládá, žeprivatizace státního a komunálního majetku by měla být nejprve prováděna bezodplatně a teprve při přechodu ke stanoveným cílům je nutné provést postupný přechod k placené privatizaci. Právě tento přístup zajistí nejharmoničtější kombinaci zájmů státu a občanů v průběhu privatizačního procesu.
