Ze všech prorockých knih Bible je kniha Jonášnejobtížnější na pochopení a prostudování do hloubky. I přes svůj malý objem tato práce představuje pro badatele obrovské množství problémů, které komplikují nejen její interpretaci, ale dokonce i klasifikaci. Řada specialistů na starozákonní biblistiku tak dokonce zbavuje knihu Jonáš statusu prorockého spisu a uvádí různé argumenty na obranu své teze. Například O. Kaiser poznamenává, že kniha proroka Jonáše není prorockým textem, ale příběhem o prorokovi, v souvislosti s nímž odkazuje toto dílo na historické spisy Tanachů.
Obsah knihy Jonáš
Jonáše lze strukturálně rozdělit na třikomponenty. První část začíná Božím příkazem Jonášovi, aby šel do Ninive oznámit hněv Nejvyššího. Jonášovým posláním je přimět Ninivčany k pokání, aby Bůh zrušil přísný rozsudek. Jonah se na druhou stranu snaží uniknout božskému příkazu a uniká na lodi. Pán ale loď dožene strašlivá bouře, na kterou námořníci reagují losováním, aby zjistili, kvůli komu je toto špatné počasí postihlo. Los správně ukazuje na božského deviátora (proroka Jonáše), ten, nucen přiznat svou vinu, žádá námořníky, aby ho hodili přes palubu. Námořníci se řídí radou a hodí Jonáše do moře, kde ho spolkne nějaké obrovské stvoření, hebrejsky nazývané jednoduše „ryba“ a v ruském překladu Bible je označeno slovem „velryba“. Podle příběhu prorok Jonáš zůstal uvnitř této ryby tři dny a tři noci. Potom ho ryba po Jonášově modlitbě vyplivla na břehu samotného Ninive, kam ho Bůh původně poslal. Tato událost je v křesťanské tradici známá jako znamení proroka Jonáše a je obvykle spojována se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista.
Druhá část příběhu vypráví jakprorok Jonáš oznámil Ninivcům Boží soud – ještě 40 dní a město bude zničeno, pokud jeho obyvatelé nebudou činit pokání. K překvapení samotného Jonáše obyvatelé reagovali na kázání hostujícího proroka se vší vážností. Král vyhlásil celonárodní pokání a všichni obyvatelé, dokonce i domácí zvířata, se museli postit, oděni do pytloviny – kajícných šatů.
Třetí část knihy obsahuje popis sporu meziBůh a Jonáš. Ten, když viděl, že Všemohoucí, obměkčený pokáním Ninivců, zrušil svůj rozsudek a omilostnil město, byl rozrušen kvůli své pošramocené pověsti. Aby Bůh osvítil proroka, udělá zázrak: za jednu noc vyroste celý strom a v téže noci uschne. Poslední jmenovaný slouží jako morální ilustrace pro Jonaše – bylo mu rostliny líto, a tak dokonce proklel svůj život. Lituješ-li stromu, jak se nemůžeš smilovat nad celým městem? Bůh se ptá Jonáše. Tady kniha končí.
Historicita knihy Jonáš
Je velmi pochybné, že události popsané v tomtopráce proběhla. Pohádkové složky, které prostupují celým plátnem vyprávění, prozrazují fakt literárního vlivu nežidovského původu. Plavby po moři, záchrana rybami atd. – to vše jsou běžné motivy starých pohádek. Ani samotné jméno Jonáš není hebrejské, ale s největší pravděpodobností egejské. Ninive v domnělé době vůbec nebylo to, co je v knize prezentováno - Velké město se sto dvaceti tisíci obyvateli (vzhledem k tomu, že toto číslo podle tehdejších zvyklostí nezahrnovalo ženy a dětí, počet obyvatel města této éry je prostě fantastický). S největší pravděpodobností byl děj knihy složen z různých pohádek a lidových bajek pro pedagogické účely.
Morálka knihy Jonáš
Samotný fakt o netypickosti židovského náboženstvíBoží pozornost k pohanskému městu (a Ninive nemělo nic společného s kultem židovského Boha Jahveho) vypovídá o okolnostech, v nichž pohané hráli důležitou roli. Možná to svědčí o zdejším soužití nositelů odlišných tradic a touze Židů sladit svůj náboženský svět s pohanským prostředím. V tomto ohledu se kniha Jonáš ostře liší od Pentateuchu Mojžíše, kde jsou pohané vystaveni totálnímu heremě (prokletí) a musí být zničeni, nebo v nejlepším případě mohou být tolerováni. Kniha Jonáš naproti tomu káže Boha, který se stará stejně o všechny lidi, jak Židy, tak pohany, takže k těm druhým dokonce posílá kázat svého proroka. Všimněte si, že v Tóře Bůh poslal proroky k pohanům nikoli s kázáním pokání, ale okamžitě s mečem odplaty. Dokonce i v Sodomě a Gomoře Nejvyšší hledá pouze spravedlivé, ale nesnaží se obrátit hříšníky k pokání.
Morálka knihy Jonáš je obsažena v posledním verši, v otázce Hospodina o tom, jak nelitovat velkého města, kde je sto dvacet tisíc pošetilých lidí a spousta dobytka.
Čas psaní
Na základě vnitřní analýzy textu, z přítomnosti pozdně hebrejských slov a charakteristických aramejských staveb, badatelé připisují tuto literární památku 4.-3. před naším letopočtem NS
Jonášovo autorství
Autorem knihy samozřejmě nemohl být sám prorok.Jonáš, jehož historický předobraz žil (pokud vůbec) půl tisíciletí před napsáním tohoto díla. S největší pravděpodobností ji složil Žid, který žil v oblasti se silným pohanským vlivem – například v přístavním městě. To vysvětluje morální univerzalismus tohoto díla. Přesněji řečeno, není možné zjistit totožnost autora.
Prorok Jonáš - výklad a exegeze
Dvě tradice výkladu Starého zákona -Židé a křesťané interpretují tento text odlišně. Vidí-li Židé v knize Jonáš především tvrzení o všemohoucnosti Boha Jahve, který je nad všemi ostatními bohy a jehož jurisdikce se vztahuje na všechny národy, jako na všechno stvoření obecně, pak křesťané vidí jiný význam. Pro křesťany se totiž ústřední stává epizoda s požitím Jonáše rybou. Na základě slov, která evangelia připisují samotnému Ježíši, prorok Jonáš v břiše velryby představuje Krista, ukřižovaného, sestoupil do pekla a třetího dne vstal z mrtvých.
