V éře vývoje jaderných zbraní a atomových zbraníPro energetické inženýry není snadné zůstat stranou toho, co se děje, a proto se staly obzvláště relevantní standardy radiační bezpečnosti. Jejich znalosti snad pomohou adekvátně posoudit situaci, která může nastat v případě jaderné katastrofy. Navzdory tomu, že studená válka již dávno skončila, nejnebezpečnější zbraně hromadného ničení nepřestaly existovat a mírumilovný atom vícekrát vedl k děsivým následkům. Nejtragičtějším příkladem je nehoda v černobylské jaderné elektrárně, kdy byly přípustné radiační standardy desítky nadhodnoceny nebo dokonce nebyly vůbec zohledněny. Mnoho likvidátorů a obětí o tom prakticky nic nevědělo.
Od obecných znalostí těchto předpisů,je nutné je přímo charakterizovat a konkretizovat. Většina referenčních knih interpretuje standardy radiační bezpečnosti jako maximální dávky radiační expozice člověka, které jsou považovány za relativně neškodné pro zdraví. Ve vědeckém smyslu mají poradní povahu. Tyto normy jsou stanoveny zejména s ohledem na celkovou dávku záření ze všech zdrojů záření, které na člověka působí po celý rok.
Objektivnější posouzení vlivu záření nakonkrétní živý organismus se provádí s přihlédnutím k tzv. ekvivalentní (účinné) dávce. Určuje se vynásobením absorbované dávky (v radách) faktorem kvalitního záření (QC), jeho nesystémová jednotka se považuje za biologickou. ekv. rád (ber). Ekvivalentní dávka SI je vyjádřena v sítích (Sv). 1 Sv = 1 J / kg = 1 Gy, 1 Sv = 100 ber. Přípustná míra záření podle stanovených norem pro člověka je nejvýše 0,1 ber (bez přírodních zdrojů záření). Odborníci pracující s umělými zdroji záření (například zaměstnanci v jaderných elektrárnách) by neměli dostávat více než 5 ber záření za rok.