U nás je environmentální právo stále mladým právním odvětvím. Jeho současný název byl schválen asi před dvaceti pěti lety.
Zákon o životním prostředí má samozřejmě svůj vlastní předmět (tj. Souhrn sociálních vztahů, které se řídí normami daného odvětví), metodu a rozvinutý regulační rámec.
Zákon o životním prostředí lze definovat jako soubor sociálních vztahů souvisejících se sférou interakce mezi přírodou a člověkem. Skupiny vztahů lze rozlišit takto:
- vlastnictvím předmětů (přírodních);
- o ochraně přírody;
- chránit ekv. práva, jakož i všechny oprávněné zájmy organizací a jednotlivců.
- pro ochranu přírody.
Jak již bylo zmíněno, předmět životního prostředípráva jsou sociální vztahy, které se řídí jejími normami. Jeho metoda je soubor metod a technik ovlivňování jakýchkoli sociálních vztahů. Stejně jako v mnoha jiných odvětvích práva může být metoda buď dispozitivní, nebo imperativní.
Imperativ je založen na skutečnosti, že stranyjsou zpočátku v nerovném postavení (tato metoda se také nazývá administrativně-právní). Jednou ze stran musí být nutně orgán, který je vybaven zvláštními (státní mocí) pravomocí. Tato metoda je zpravidla vyjádřena zavedením určitých zákazů, předpisů, povinností něco dělat nebo se něčeho zdržet. Povinné normy se liší od dispozitivních v tom, že neznamenají žádnou volbu z navrhovaných možností opatření.
Dispozitivní metodu lze nazvat jinakobčanské právo. V tomto případě jsou všichni účastníci vztahu ve stejné pozici. Pokud se rovnost neztratí, pak se metoda stává imperativní. Jak je tato metoda vyjádřena? Vyjadřuje se v povolení (tj. Poskytnutí neomezených práv při řešení široké škály problémů), doporučení (stanovení nezávazných pravidel), autorizace.
Je třeba poznamenat, že právo na ochranu životního prostředí nejčastěji používá kombinaci metod, nicméně imperativní metodu lze stále považovat za dominantní.
Mezi základy práva životního prostředí patří takéa principy. Princip je vodítkem, na kterém je založeno celé odvětví. To znamená, že je chápána jako podstata, která vyjadřuje společenský význam práva životního prostředí.
Zásady, které mají právní předpisy v oblasti životního prostředí, odrážejí objektivní potřeby jednotlivce i celé společnosti v prostředí šetrném k životnímu prostředí.
Jaké jsou základní zásady práva životního prostředía s čím jsou spojeni? Tyto principy jsou založeny na skutečnosti, že nic nemůže být důležitější než lidský život a zdraví, a na skutečnosti, že stát by se měl snažit vytvářet podmínky, za kterých by lidé mohli normálně žít a odpočívat. Zásady jsou rovněž založeny na skutečnosti, že kombinace ekonomických a environmentálních zájmů by měla být vědecky podložena. Jde o to, že přírodní zdroje lze využívat pouze v rámci stanoveného limitu. Stát ani jednotlivci nemohou svými činy způsobit nenapravitelné škody na přírodě. Zákon trestá nejen úmyslné ublížení, ale i iracionální použití určitých zdrojů. Opatření státu týkající se dopadu na životní prostředí musí být zveřejněna. Skrytí faktů je v rozporu se zákonem. Důležitý je také princip mezinárodní spolupráce. Environmentální problémy kterékoli země jsou problémy celého lidstva. Nezapomeňte, že všichni žijeme na jedné planetě a jinou nemáme. Mnohým problémům se dnes lze vyhnout pouze společným a harmonickým jednáním.
