Předmět smlouvy: právní důsledky nesprávné individualizace

Předmětem smlouvy je jeden ze základních pojmůsmluvní právo. Písemná dohoda stran má zásadní podmínky - nezcizitelné vlastnosti, bez nichž nemá smysl. V případě jejich nepřítomnosti je nástup právních následků nemožný. Zásadní podmínky jsou v každém konkrétním případě zpravidla uvedeny v textu zákona. Podle občanského zákoníku je však předmět smlouvy takový, i když to článek přímo nezakládá.

To je podstatné v každé smlouvěpodmínka ze zřejmých důvodů tvořila základ jedné ze základních klasifikací dohod. Předmětem smlouvy o dodávce jsou tedy vytěžené suroviny, výrobní prostředky a palivo. Patří sem i materiály, které byly vyrobeny. Definice tohoto typu smlouvy stanovená občanským zákoníkem neobsahuje údaj o podstatné podmínce. Proto jde o dohodu - dodané materiály.

Předmět smlouvy o půjčce zaseje hotovost. Posledně jmenované však nejsou představovány konkrétními bankovkami, ale právem na reklamaci. Důvodem je, že úvěrové instituce poskytují svým klientům finanční prostředky v bezhotovostní formě. Smlouva proto ve skutečnosti stanoví změnu vlastníka peněžní částky za určitých podmínek.

Předmětem smlouvy tedy jeindividualizovaný objekt, ke kterému mezi subjekty vznikají právní vztahy. Schopnost považovat konkrétní typ kontaktu za nezávislou a jedinečnou formu dohody závisí na přesnosti a správnosti definice základní podmínky.

Nesprávně formulovaný předmět smlouvy vV tomto případě to může mít za následek nejen změnu klasifikace a studie smlouvy jako odrůdy již existujícího typu transakce, ale také prakticky významné důsledky. Tuto možnost lze představit v podobě rozšíření obecných charakteristik dohody, která je v hierarchii vyšší, na smlouvu, která je mylně považována za její podtyp.

Výsledkem je, že transakce je právně svěřenavýznamné vlastnosti, které s tím původně nesouvisí, mění podstatu a právní důsledky smlouvy. Civilní oběh stále potřebuje jedinečnou smlouvu, jejíž předmět byl nesprávně individualizován, a legislativa je doplňována další nevyzvednutou normou, která rovněž není zajištěna účinným prováděcím mechanismem.

Vyvíjí se ekonomická aktivitaprávo přizpůsobit se a zákonodárce vyvíjí (nebo si půjčuje) nové formy legitimizace ekonomických vztahů. Praxe samozřejmě představuje situace, které vyžadují individuální přístup a regulaci. Analýza občanskoprávní praxe nám však umožňuje dospět k závěru, že současný stav smluvního práva splňuje základní potřeby ekonomických subjektů. Správné řešení aktuálních otázek tohoto subsektoru (instituce?) Legislativy zároveň umožní, aby se ekonomická aktivita rozvíjela ještě působivějším tempem.