Je těžké najít nějaký jiný koncept, který bylby byla rozsáhlejší a rozmanitější než systém mezinárodního práva. Po dlouhou dobu svého vývoje prošla naše civilizace dlouhou cestou od tyranských režimů a otrokářského systému k demokratické společnosti a zásadám dodržování práv a svobod všech občanů světa. Obrovské zásluhy v tomto ohledu patří jak mezinárodním veřejným osobnostem, tak společnosti jako celku, která, jak se vyvíjí kulturně, dospěla k závěru, že princip svobodné vůle by měl být vždy na prvním místě.
Takže systém mezinárodního práva jeúplnost odvětví mezinárodního práva, která zahrnují určité zásady vyvinuté světovým společenstvím a jsou základem tohoto práva. Kromě toho má systém právních vztahů určitou strukturu, která zahrnuje odvětví, pododvětví a různé právní instituce založené na stávajícím mezinárodním právu.
Je třeba poznamenat, že mezinárodní právonerovný, pokud jde o subjekty a vliv na to, na koho se vztahují. Přes veškeré úsilí světového společenství má mnoho států právo odmítnout rozhodovat o konkrétním právním aspektu a regulovat interakce ve státě na základě vnitřních norem a pravidel. V důsledku toho je systém mezinárodního práva ve svém složení různorodý a může zahrnovat některé aspekty, které jsou prováděny různými zákony v různých státech. Příkladem je moratorium na trest smrti, které v mnoha státech stále platí. Tato otázka je stále jedním z nejdůležitějších v systému mezinárodního práva, podle kterého mnoho států dosud nedospělo k jednoznačnému závěru.
Hlavní role v legislativěOSN hraje roli světové úrovně, která pravidelně vynáší důležité otázky, které se týkají většiny lidstva. Díky této nadnárodní struktuře vytvořené po druhé světové válce za účelem dodržování práv a svobod občanů se obecně objevil systém mezinárodního práva, který zahrnuje mezinárodní práva jednotlivých států. Každý stát má své vlastní mezinárodní právo, podle kterého stát provádí zahraniční politickou činnost a jedná s ostatními zeměmi. Předmětem regulace tohoto práva jsou vztahy s veřejností, které se vyvíjejí mezi hlavními účastníky politických her na světové scéně. Kromě toho je zajímavé, že normy mezinárodního práva jednoho a téhož státu se mohou výrazně lišit od vnitrostátního práva téže země. Navzdory skutečnosti, že systém mezinárodního práva musí řešit tyto poněkud kluzké otázky, mnoho zemí stále díky tomuto systému uplatňuje dvojí normy. Veškeré úsilí světového společenství zaměřené na jeho odstranění však bohužel ne vždy přináší hmatatelný účinek, takže mnoho složitých otázek je stále neřešitelných.
Být nejvyšší řád v právní struktuře,systém mezinárodního práva se neustále vyvíjí a doplňuje stávající zákony a zásady o nové právní akty. Hlavním pozitivním rysem tohoto řádu je, že dnes si celý svět postupně začíná uvědomovat, že práva a svobody občanů by měla být vždy na prvním místě. Tato společná pravda je známa všem, ale stále je velmi daleko od jejího úplného dodržování. Na podporu toho byl také vytvořen systém mezinárodního práva soukromého, který chrání práva občanů na svobodu náboženského vyznání, svobodné vyjadřování jejich názorů, výběr jazyka komunikace, kultury, hodnot atd.
