Otázka jazykové klasifikace je jistě velmisložité a prostorné. Co jsou to skloňovací jazyky a jaké jsou, do jakého typu jazyků patří rodný ruský jazyk, tyto otázky se v každodenní situaci tak snadno neobjeví. Typologie jazyků je významná pro lidi pracující v oblasti komunikací a mezinárodních technologií. Každý student filologů se to učí nazpaměť. Mnozí by pravděpodobně řekli, že tato informace je pro ně zbytečná a zbytečná, ale je to tak? Možná stojí za to vědět o místě vašeho rodného jazyka v všestranném systému, abyste si uvědomili svou jazykovou jedinečnost a porozuměli historické a kulturní hodnotě slov, která každý den vyslovujeme.
Obecné informace
Rozdělení jazyků existuje různými způsobyklasifikace. Podle genealogické klasifikace se jazyky dělí na rodiny, které zase do skupin, které mají také větve. Rozdělení do jazykových rodin, které zná téměř každý, zahrnuje indoevropské, kavkazské, čínsko-tibetské, altajské a mnoho dalších jazyků. Indoevropská rodina je zase rozdělena do skupin, slovanských, germánských, románských atd. Například angličtina patří do indoevropské rodiny, germánské skupiny, západní větve. Ruský jazyk patří do slovanské skupiny indoevropských jazyků. Tato klasifikace jazyků naznačuje jejich vztah. Kromě toho jsou jazyky rozděleny podle dalších charakteristik. Existuje morfologická a gramatická klasifikace.
Morfologická klasifikace jazyků.
Morfologické nebotypologická klasifikace jazyků, která nám naznačuje, jak název napovídá, typ jazykového vzdělávání. Podle této klasifikace existují čtyři typy jazyků: 1) izolační nebo amorfní 2) začleněné nebo polysyntetické 3) inflexní 4) aglutinativní. Tímto tématem se zabývali největší lingvisté všech dob. Například němečtí filologové August a Friedrich Schlegel najednou dospěli k závěru, že jazyky mohou být syntetickým a analytickým způsobem vzdělávání. Další slavný německý filolog Wilhelm von Humboldt vylepšil teorii a přivedl ji do podoby, v jaké ji máme dnes.
Protikladné a skloňovací jazyky.
Abychom lépe porozuměli podstatě těchto typů, je třeba je porovnat, protože mají opačné vlastnosti. Začněme slovem „inflectional“ a jeho etymologií. Slovo pochází z latiny flectivus „Flexibilní“, což znamená flexibilnístruktura jazyků. Inflexní jazyky jsou jazyky pro formování slov, ve kterých se vytvářejí přidáním různých skloňování k základům slova s různými a multitaskingovými významy. Slovo aglutinační pochází z latiny aglutinace - „přilepení“ a znamená trvalý a stabilní systém.
Aglutinační jazyky
Aglutinační jazyky jsou slovotvorné jazykyve kterém k němu dochází přidáním morfémů pouze s jedním významem, které nepodléhají žádné změně. Mezi aglutinační jazyky patří například turečtina a ugrofinština. Výrazným příkladem jazyků této skupiny je japonština, baškirština nebo tatarština. Vezměme si příklad: tatarské slovo „ khatlarynda", Což znamená"v jeho dopisech„Skládá se z těchto morfémů:“chata " - "dopis", "lar„- morfém s množným významem,“eun„- morfém třetí osoby,„ ano “má význam pro místní případ. To znamená, že každý morfém má pouze jeden význam. Další živý příklad z baškirského jazyka: slova „bash ", což se překládá jako "hlava" má význam jmenovaného, jednotného čísla. Přidejte k tomu morfém "Lar" - "bash-lar " a nyní to znamená „hlavy“, tedy morfém "Lar" má jediný význam - množné číslo.
Jazyky flektivního typu
Pojďme se nyní blíže podívat na inflexní jazyky.Jak již bylo zmíněno výše, morfémy mají v tomto případě více významů, které můžeme vidět na příkladu rodného ruského jazyka. Přídavné jméno "Krásná"Končí s"tis", Což nás poukazuje na mužský, jmenovaný a množný počet současně. Jeden morfém má tedy tři významy. Vezměme si další příklad: podstatné jméno "rezervovat„končící“a„Nese význam ženského rodu, jedinýčíslo a jmenovaný. Můžeme tedy dojít k závěru, že se skloňuje ruský jazyk. Dalšími příklady jazyků flektivního typu mohou být němčina nebo latina, stejně jako většina jazyků indoevropské rodiny, které známe, zejména všechny jazyky slovanské skupiny. Vrátíme-li se k německým vědcům 18. století, stojí za zmínku, že inflektivní jazyk může být zase syntetickým nebo analytickým způsobem vzdělávání. Ze syntetické metody vyplývá, že ke tvorbě slov dochází přidáním různých morfémů, přípon a postfixů. Analytická metoda umožňuje používat stejná funkční slova. Například v ruštině můžeme říci „psaní”, Používání konce budoucího času, což je syntetický způsob vzdělávání. Nebo můžete říct „Budu psát„Pomocí oficiálního slova budoucího času“vůle", Který je příkladem analytické metody.Je třeba poznamenat, že v této klasifikaci nejsou žádné jasné rozdíly, mnoho jazyků kombinuje různé způsoby tvorby slov. Zajímavou otázkou je, zda je dnes nejvíce studovaný anglický jazyk skloňovaný nebo aglutinační?
Je skloňována angličtina?
Chcete-li odpovědět na tuto otázku, musíte provést malou analýzu na základě výše získaných informací. Vezměme si anglické sloveso “spí", Což znamená"Spící„Kde končí“s»Má význam třetí osoby jednotného čísla, přítomný. Jeden morfém - tři významy. Celkově se skloňuje angličtina. K posílení teorie je několik dalších příkladů: sloveso „mít Hotovo"S hodnotou"Hotovo„, Kde je servisní slovo“mít»Vypráví nám o množném čísle a dokonalém čase současně; "je jíst„-“jí„, Kde je servisní slovo“je»Nese význam jednotného čísla, třetí osoba, přítomný. Hojnost příkladů služebních slov v angličtině hovoří o převážně analytickém způsobu utváření slov.
Stručně o izolačních a polysyntetických jazycích
Flektivní a aglutativní jazyky jsounejrozšířenější na světě, ale přesto existují další dva typy. Izolační nebo amorfní jazyky jsou jazyky, ve kterých se utváření slov vyznačuje úplnou absencí slovních změn a přidávání morfémů. Proto jejich samotné jméno. Mezi takové jazyky patří například čínština. Fráze "cha woo boo on"Bude znamenat"Nepiju čaj".Začlenění nebo polysyntetické jazyky jsou snad nejobtížnější jazyky, které se lze naučit a vyslovovat. K tvorbě slov v nich dochází přidáváním slov k vytváření vět. Například v mexickém jazyce „ninakakwa "kde "ni„-“i","naka„-“jíst","kwa„-“maso".
