Téma „dítě v dětském domově“ je velmi těžké avyžaduje tu nejvážnější pozornost. Společnost tento problém často plně nechápe. Přitom obyvatel dětských domovů u nás rok od roku přibývá. Statistiky říkají, že počet dětí ulice v Rusku nyní dosahuje dvou milionů. A počet obyvatel dětských domovů se ročně zvyšuje zhruba o 170 000 lidí.
Teprve v posledním desetiletí existují takové institucese stal třikrát více než dříve. Žijí v nich nejen skuteční sirotci, ale i malí handicapovaní opuštění rodiči, odebrání alkoholikům, narkomanům a trestancům. Existují speciální uzavřené ústavy pro ty, kteří se narodili s vrozenými vadami, nebo taková forma jako dětský domov-internátní škola pro mentálně retardované děti. Životní podmínky a podmínky se tam nepropagují a společnost před tím raději přivírá oči.
Jak žijí děti v dětských domovech
Co se děje v takovém uzavřenémvesmír se podle očitých svědků jen málo podobá normálním lidským podmínkám. Organizace, sponzoři a jen pečující lidé se snaží udělat vše, co je v jejich silách, aby těmto dětem pomohli. Shánějí peníze, financují cestování, pořádají charitativní koncerty, nakupují nábytek a domácí spotřebiče do dětských domovů. Ale všechny tyto nepochybně dobré skutky směřují ke zlepšení vnějších podmínek pro existenci sirotků.
Mezitím problém dětí v dětských domovechmnohem závažnější, hlubší a spočívá v tom, že vytvořením lidských podmínek pro takové žáky, krmením, topením a mytím nevyřešíme hlavní problémy - nedostatek lásky a osobní individuální komunikace s matkou a ostatními příbuznými, blízkých lidí.
Veřejné školství - záruky a problémy
Je nemožné tento problém vyřešit pouze penězi.Jak víte, děti ponechané bez rodičů u nás spadají do péče státu. V Rusku existuje forma výchovy sirotků především ve formě velkých státních sirotčinců, z nichž každý je určen pro počet obyvatel od 100 do 200. vzdělání a tak dále. To je jednoznačné plus. Ale pokud se budeme bavit o vzdělávání, pak si to stát nemůže dovolit.
Neúprosné statistiky ukazují – nic vícdesetina absolventů dětských domovů, kteří se stanou dospělými, najde důstojné místo ve společnosti a vede normální život. Téměř polovina (asi 40 %) se stává alkoholikem a narkomanem, stejný počet páchá trestnou činnost a asi 10 % absolventů se pokusí o sebevraždu. Proč jsou tak hrozné statistiky? Zdá se, že celá podstata je ve vážných nedostatcích v systému státního vzdělávání sirotků.
Sirotčinec - věk dětí a přechod po řetězu
Takový systém je postaven na principu dopravníku.Pokud je dítě ponecháno bez rodičů, je předurčeno cestovat po řetězu a postupně se stěhovat do řady institucí. Do tří až čtyř let jsou malí sirotci drženi v dětských domovech, poté jsou posíláni do dětského domova a po dovršení sedmi let se místem trvalého bydliště žáka stává internát. Taková instituce se od dětského domova liší přítomností vlastní vzdělávací instituce.
V rámci toho druhého je také častorozdělení na základní školu a střední školu. Oba mají své učitele a vychovatele, sídlí v různých budovách. Díky tomu děti z dětských domovů minimálně třikrát až čtyřikrát za život vymění své týmy, vychovatele i prostředí svých vrstevníků. Zvykají si na to, že dospělí kolem nich jsou dočasní, a brzy přibudou další.
Podle standardních norem je zde 10 dětípouze jedna vzdělávací sazba, v letním období - jedna osoba na 15 dětí. Dítěti v dětském domově se samozřejmě nedostává žádného skutečného dohledu ani skutečné pozornosti.
O každodenním životě
Další problém a charakteristická vlastnost je inizolace světa sirotků. Jak se žije dětem v dětských domovech? Oba studují a komunikují, vaří 24 hodin denně mezi stejně znevýhodněnými. V létě je tým většinou vyslán na dovolenou, kde se děti budou muset stýkat se stejnými, jako jsou oni sami, zástupci jiných státních institucí. Díky tomu dítě nevidí vrstevníky z normálních prosperujících rodin a netuší, jak komunikovat v reálném světě.
Děti z dětského domova si na práci nezvyknoudětství, jak je tomu v normálních rodinách. Nemá je kdo učit a vysvětlovat nutnost postarat se o sebe a své blízké, v důsledku toho nemohou a nechtějí pracovat. Vědí, že stát je povinen zajistit oblékání a stravování svěřenců. Není potřeba vlastní služba. Jakákoli práce (například výpomoc v kuchyni) je navíc zakázána hygienickými a bezpečnostními předpisy.
Nedostatek základních domácích dovedností(uvařit jídlo, uklidit pokoj, šít oblečení) vytváří tu nejskutečnější závislost. A nejde ani o banální lenost. Tato krutá praxe má neblahý vliv na formování osobnosti a schopnost samostatně řešit problémy.
O nezávislosti
Omezené, do limitu regulovanékomunikace s dospělými ve skupině nijak nepodněcuje rozvoj dítěte v dětském domově z hlediska samostatnosti. Přítomnost povinného pevného denního režimu a kontroly ze strany dospělých omezuje jakoukoli potřebu sebekázně a plánování vlastního jednání dítěte. Děti sirotčinců od nejútlejšího věku si zvykají pouze řídit se pokyny jiných lidí.
V důsledku toho absolventi státních institucí kživoty nejsou nijak upraveny. Poté, co získali bydlení, nevědí, jak žít sami, postarat se o sebe v každodenním životě. Takové děti nemají dovednost nakupovat jídlo, připravovat jídlo nebo utrácet peníze moudře. Normální rodinný život je pro ně tajemstvím zpečetěným sedmi pečetěmi. Takoví absolventi lidem vůbec nerozumí a v důsledku toho velmi, velmi často končí v kriminálních strukturách nebo se prostě opijí.
Smutný výsledek
I ve zdánlivě prosperujících dětských domovech, kdedisciplína je zachována, nebyly zaznamenány žádné zjevné případy krutosti, není nikdo, kdo by dětem vštěpoval morální ideály a podával alespoň elementární představy o životě ve společnosti. Toto sladění je bohužel generováno samotným systémem centralizovaného státního vzdělávání sirotků.
Nejčastěji pedagogické úkoly v dětských domovechscvrknout na nedostatek nouze a široké publicity. Středoškolským sirotkům jsou vysvětlena práva dítěte v dětském domově a při odchodu z něj (na bydlení, dávky, bezplatné vzdělání). Tento proces ale vede jen k tomu, že zapomenou na jakékoli povinnosti a pamatují si jen to, že za všechno dluží všichni – od státu až po nejbližší okolí.
Mnoho dětí z dětského domova, které vyrostly bez duchovního a morálního jádra, má sklony k sobectví a degradaci. Je téměř nemožné, aby se stali plnohodnotnými členy společnosti.
Existuje alternativa...
Závěry jsou smutné:velký státní sirotčinec-internátní škola jako forma výchovy sirotků zcela a zcela prokázala svou neúčinnost. Ale co můžete nabídnout na oplátku? Mezi odborníky panuje názor, že pro takové děti může být optimální pouze adopce. Protože jen rodina může dát to, o co je dítě v dětském domově ve státním prostředí ochuzeno.
Ti, kteří o životě v pěstounských rodinách vědí z první rukyjsou pevně přesvědčeni o potřebě pomoci státu lidem, kteří se rozhodli pro čin vychovávat cizí osiřelé dítě. Takoví rodiče potřebují podporu státu, společnosti a církve, protože pěstouni se svými těžkými povinnostmi mají vždy spoustu problémů a složitých otázek.
Existují pěstounské rodiny, které mohou nahraditsirotčinec-internátní škola. Stát přitom vyplácí rodičům mzdu a adopce není žádným tajemstvím – sirotek ví, kdo je a odkud je. Ve zbytku je takový žák plnohodnotným členem rodiny.
Jinou možnost
Další formou organizace života sirotků je rodinaSirotčinec. Touto cestou se často ubírají i nestátní instituce tohoto typu. Obytné prostory tam lze rozdělit na samostatné byty, „rodiny“ tvoří 6-8 dětí, do této funkce oficiálně jmenovaná matka a její asistentka. Děti jsou všechny pohromadě a na oplátku mají plné ruce práce s nákupem potravin, vařením a všemi nezbytnými domácími pracemi. Dítě v dětském domově tohoto typu se cítí jako člen velké přátelské rodiny.
Zajímavá je i zkušenost SOS dětských vesniček, inzařízení, na kterém je realizován model vzdělávání učitele z Rakouska. Podobné vesnice jsou u nás tři. Jejich cílem je také co nejvíce přiblížit životní podmínky žáků těm rodinným.
Kromě toho existují dětské domovymalý typ. Jsou uspořádány k obrazu a podobě běžné státní instituce, ale dětí je tam mnohem méně - někdy ne více než 20 nebo 30 lidí. V takovém měřítku je prostředí mnohem snazší vyrobit doma než v obrovském internátu. Dítě v dětském domově tohoto typu navštěvuje běžnou školu a komunikuje s vrstevníky z normálních rodin.
Zachrání pravoslavná církev?
Mnoho pedagogů a osobností veřejného životavěří, že zástupci církve by se měli zapojit do práce ve státních dětských institucích, protože každý potřebuje jídlo pro duši, přítomnost morálních ideálů a vytváření morálních základů. Sirotci zbavení rodičovského tepla to potřebují dvojnásob.
Proto mohly pravoslavné sirotčincebýt pro takové děti ostrovem spásy v moderním světě spirituality a nedostatku jakýchkoli referenčních bodů. Podobná vzdělávací instituce vytvořená při církvi má ještě jednu důležitou výhodu – církevní společenství je nějakým způsobem schopné nahradit chybějící rodinu za dětský domov. Ve farnosti žáci navazují přátelství, posilují duchovní a sociální vazby.
Není to tak jednoduché
Proč je taková forma jako u ortodoxních dětídům ještě není rozšířený? Problém je v přítomnosti mnoha obtíží velmi odlišné povahy - právní, materiální, nedostatek pedagogického personálu. Finanční problémy - především při absenci potřebných prostor. I ten nejskromnější přístřešek bude vyžadovat samostatnou budovu nebo její část.
Filantropové se také zdráhají poskytnoutprostředky na financování podobných projektů. Ale i když se sponzoři najdou, byrokratické potíže s registrací takových útulků jsou téměř nepřekonatelné. Řada komisí, na jejichž rozhodnutí získání povolení závisí, naráží na sebemenší odchylky od stávajících formálních pokynů, a to navzdory skutečnosti, že většina státem financovaných velkých sirotčinců existuje na pozadí velkého množství závažných porušení, včetně těch právních.
Ukazuje se, že církevní sirotčinec je možnýpouze v podmínkách nezákonné existence. Stát nezajišťuje žádné právní úkony způsobilé upravit výchovu sirotků církví, a proto na to nevyčleňuje peníze. Pro sirotčinec je obtížné existovat bez centralizovaného financování (financovaného pouze sponzory) – téměř nereálné.
O otázce peněz
Pouze v naší zemistátní instituce, ve kterých musí být podle školského zákona výchova sekulární. To znamená, že je zakázáno stavět chrámy, není dovoleno učit děti víře.
Jak nákladově efektivní jsou sirotčince?Držet děti ve veřejném zařízení stojí pěkný peníz. Ani jedna rodina nevynaloží na výchovu dětí částku, která je na ni v dětském domově přidělena. Je to asi 60 000 rublů. každoročně. Praxe ukazuje, že tyto peníze nejsou vynakládány příliš efektivně. Ve stejné pěstounské rodině, kde je toto číslo třikrát méně, dostávají děti vše, co potřebují, a navíc péči a opatrovnictví pěstounů, které tolik potřebují.
O morální a etické stránce věci
Dalším vážným problémem dětských domovů jenedostatek kvalifikovaných a odpovědných pedagogů. Taková práce vyžaduje vynaložení obrovského množství duševních i fyzických sil. Znamená to doslova nezištnou službu, protože platy učitelů jsou prostě směšné.
Lidé často odcházejí do dětských domovů za prací, většinoupočítat, náhodní lidé. Nemají lásku ke svým svěřencům ani trpělivost potřebnou pro práci se znevýhodněnými sirotky. Beztrestnost vychovatelů v uzavřeném sirotčinci vede k pokušení nekontrolovatelně velet, libujíce si ve vlastní moci. Někdy jde o extrémní případy, které se čas od času dostanou do tisku a médií.
Velmi těžká otázka o tělesných trestech,které jsou sice pod úředním zákazem, ale jejich existence a navíc rozšířená praxe jejich aplikace ve skutečnosti není nikomu tajná. Tento problém však není v žádném případě charakteristický pro dětské domovy – je to bolehlav pro celý moderní vzdělávací systém.
