Způsob výroby je (podle Karlovy teorieMarx) jednota výrobních vztahů a výrobních sil charakteristických pro konkrétní historické období, které společnosti přinášejí hmotné výhody.
Produktivní síly jsou kombinací prácesíla a nástroje. V tomto případě pracovní síla bere v úvahu znalosti, dovednosti a zkušenosti odpovídající historickému kontextu a pracovní nástroje se liší svou složitostí a mechanizací. Výrobní síly přímo závisí na přirozeném prostředí konkrétní sociální formace.
Průmyslové vztahy jsou historickyzavedené způsoby organizace výroby, které zahrnují vlastnická práva, rysy distribuce hmotného zboží a další právní aspekty vztahů.
Karl Marx po etapách sociální evoluce navržených Hegelem a Saint-Simonem identifikoval pět hlavních historických způsobů výroby:
- primitivní komunální;
- otroctví (starožitné);
- feudální;
- kapitalista;
- komunista.
Primitivní způsob výroby
Trvalo od začátku doby kamenné a až dookamžik vzniku třídní společnosti (IX. století př. n. l.). Zpočátku to bylo založeno na přivlastňující ekonomice, tj. člověk použil jen to, co příroda dala. S rozvojem výrobních vztahů a výrobních sil a se vznikem určitých dovedností a nástrojů práce získala primitivní komunální metoda rysy těžební ekonomiky.
Funkce ladění:
- ekonomická rovnost, tj. rovný přístup všech členů společnosti k výrobním prostředkům ak distribuci hmotného bohatství;
- nedostatek soukromého vlastnictví;
- nedostatek vykořisťování.
Podobná peer-to-peer povahavztah byl založen na extrémně nízké úrovni rozvoje výrobních sil. Vyrobené hmotné bohatství bylo hlavně dostatečné na podporu života. V této fázi nadbytečný produkt ještě neexistoval. A teprve následný vývoj výrobních sil zajistil vznik nadbytečného produktu, což s sebou přineslo nové způsoby distribuce a odpovídající oddělení tříd společnosti, vznik komoditní směny mezi sousedními kmeny, vznik soukromého vlastnictví a počáteční formy vykořisťování.
Metoda výroby starožitností
Začalo to v 9. století před naším letopočtem.v Řecku a trvalo až do II.-IV. století n.l. V této fázi existovalo soukromé vlastnictví spolu s obecním majetkem, vznikla města se známkami státnosti. Vlastnictví práce bylo založeno na vlastnictví půdy. Města existovala spíše jako vojensko-obranná formace než jako produkční. Válka byla velkou sociální prací a způsobem, jak získat hmotné bohatství. Charakteristickým rysem výrobních vztahů tohoto období byla přítomnost otroků a otrocké práce - jako „důsledného a nezbytného výsledku“ vývoje stávající společnosti.
Feudální způsob výroby
Toto je období od konce 4. do začátku 5. století, kterévytvořené po otrokářském systému (v zemích Středomoří, Středního východu a severní Afriky) nebo bezprostředně po primitivním komunálním systému (na slovanských územích).
Tato výrobní metoda je založena naformování tříd feudálů a rolníků na základě vlastnictví půdy. Feudální páni byli vlastníci půdy a rolníci se dostali do osobního majetku, protože na své zemi prováděli svou malou soukromou produkci. Za právo užívat půdu platili rolníci vlastníkům půdy svou prací, přírodními produkty nebo penězi.
Během raného středověku rolníci přijímalirelativní samostatnost a samostatnost, což vedlo k výraznému zvýšení výrobních sil, rozvoji řemesel a pokroku v zemědělství. Města se rozvíjejí a formuje se nová sociální vrstva - svobodní občané a následně buržoazie.
Na začátku 15. století ve většině západních zemíEvropští rolníci byli osvobozeni od osobní feudální závislosti. Postupně vznikly počátky kapitalistické společnosti, která byla nakonec posílena pomocí buržoazních revolucí na konci 18. století.
Kapitalistický způsob výroby
Základem tohoto způsobu výroby jsou vztahymezi námezdní prací a kapitálem. Společnost je tedy rozdělena do dvou tříd: kapitalisté - vlastníci výrobních prostředků a peněžního kapitálu a proletáři, kteří prodávají svou pracovní sílu kapitalistům. V tomto případě vzniká koncept nadhodnoty - to je zisk z výroby, který si kapitalisté ponechávají pro sebe. Nadhodnota je ve skutečnosti hybnou silou kapitalistické společnosti.
Během období kapitalistického způsobu výrobyproduktivní síly zaznamenaly nebývalý rozvoj. Výrazně vzrostl objem výroby, úroveň rozvoje pracovních nástrojů. Zároveň hlavní výhody z růstu sociální produkce šly hlavně kapitalistům.
V určité fázi v tomto pořadívýrobní síly musí vyrůst soukromými kapitalistickými výrobními vztahy, což podle Marxe nevyhnutelně povede k formování dalších fází vývoje společnosti - socialismu a komunismu.
Komunistický způsob výroby
Majetek se stává veřejným a práce se stáváveřejnost. Současně je zachován třídní charakter, protože majetek je rozdělen na státní a kolektivní farmu. Rovněž zůstávají nevyřešeny problémy rozdělení mezi fyzickou a duševní prací, rozdělení hmotných výhod podle investované práce. Hlavní psychologickou otázkou takové společnosti je, jak učinit z práce dobrovolnou životní potřebu každého člověka. Marxova teorie formování komunistické společnosti proto prozatím zůstává utopií. V současné době jsme svědky počátků socialistické společnosti v řadě kapitalistických zemí. Ale o více, jak ukázala historie, je příliš brzy na to mluvit.
