Petr Symoněnko je jedním z těchto politikůkterého se dnes Ukrajina snaží vymazat ze svého života, přestože strávil více než 20 let v řadách vládních úředníků. Má obrovské zkušenosti, ale jeho politické názory současná „špička“ této země nesdílí.
Symoněnko je několika poslancem Nejvyšší radysvolání, „chronický“ kandidát na prezidenta. Stálý vůdce komunistů je v současnosti považován za zneuctěného. Jeho dům byl vypálen, bezpečnostní služba se zajímá o jeho osobnost a impozantního Symonenka už na oficiálních akcích neuvidíte...
Politika dětství a mládeže
Symonenko Petr Nikolaevič se narodil 1srpna 1952 ve městě Stalino, Ukrajinská SSR. Dnes je to Doněck. Jeho rodiče byli návštěvníci z oblasti Záporoží. Jeho otec pracoval jako řidič traktoru a jeho matka pracovala jako nemocniční sestra. Rodina byla velmi jednoduchá, žili skromně.
Od raného dětství musel chlapeczamyslete se nad tím, jak těžké je sehnat kousek chleba. Díval se na tvrdou práci svých rodičů a sám se snažil pomoci. Takže třeba mladý Petr měl hodnost v plavání, účastnil se závodů, za což dostával stravenky. Sport obecně zaujímal v jeho životě důležité místo. Kromě plavání měl rád box. V posledně jmenovaném sportu dosáhl dobrých úspěchů, a pokud by pokračoval v boxu, možná bychom o něm dnes věděli jako o vynikajícím sportovci a ne o politikovi.
Ale povolání po škole Petr Simonenko,jehož biografie začala na Donbasu, zvolila pro tento region tradiční a nijak nesouvisející se sportovním polem. Mladý muž nastoupil na Doněckou polytechnickou univerzitu jako důlní elektrotechnik. Simoněnko absolvoval tento institut v roce 1974 s vyznamenáním.
Začátek zaměstnání
Ve své specializaci však nemusí pracovat dlouho.muset. Pouze rok pracoval nově ražený inženýr jako designér v Doněckém konstrukčním institutu "Dongiprouglemash". Tam získal práci hned po promoci - v roce 1974 a odešel již v roce 1975.
O šestnáct let později to Simoněnko zkusil znovurealizovat se v průmyslovém sektoru a nahradit hlavu korporace Ukrglemash. Ale přesto pro něj byla hlavním polem působnosti veřejná práce a poté velká politika.
První politické procesy
Aktivní politický život Symonenko PetrNikolajevič začal v roce 1975 jako instruktor v Doněckém městském výboru Svazu mladých komunistů. Poté se stane vedoucím oddělení této struktury a o něco později - druhým tajemníkem.
Poté, co se dostal na prvního tajemníka krajského úřaduvýboru LKSMU a po 6 letech (1982 až 1988) na tomto postu se tato mladá a ambiciózní osobnost stěhuje do Mariupolu, kde se stává tajemníkem místního výboru Komunistické strany Ukrajiny. Dlouho tu ale nezůstane. O rok později byl jmenován tajemníkem pro ideologickou práci Doněckého oblastního výboru Komunistické strany Ukrajiny.
Simonenko, který pro sebe viděl velké vyhlídky v manažerské sféře, vstoupil a absolvoval Kyjevský politologický institut. Nyní už nic nebránilo profesionálnímu politologovi prorazit ještě výš.
První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Ukrajiny: start kariéry
Ale pak právě udeřil rok 1991. Svaz se zhroutil a činnost KSSS i CPU byla zakázána. Majetek cel byl prohlášen za národní majetek a samotné struktury byly rozpuštěny.
Komunista s dlouholetou praxí Symoněnko PetrNikolajevič nemohl přijmout tento stav věcí. Aktivně se zapojil do hnutí za obnovu dobrého jména a práv KPU v čele příslušné iniciativní skupiny, která byla samozřejmě neformální. V organizaci byla část bývalých tajemníků některých krajských výborů, několik poslanců rady a průmyslníci.
Simoněnko se opět stal tajemníkem Doněckého regionálního výboru,a činnost skupiny byla natolik mohutná, že se jí podařilo uspořádat i „undergroundový“ sjezd komunistů celoukrajinského charakteru. Vše proběhlo v naprostém utajení. Konference se zúčastnilo více než tři sta delegátů z celé republiky.
V roce 1993 bylo úsilí aktivistů korunovánoúspěch. 14. května Nejvyšší rada rozhodla, že Komunistická strana Ukrajiny má právo žít a vytvářet své vlastní organizace. Asi o měsíc později byl hlavní bojovník za legitimitu strany zvolen jejím prvním tajemníkem.
Debut zástupce
Tak vysoká funkce ve straně, kterái nadále zůstávala na Ukrajině spíše vlivnou silou, prostě donutila syna traktoristy a zdravotní sestry jít dál. A šel. A v březnu 1994 se Petr Nikolajevič dostal do Nejvyšší rady jako poslanec. Komunistickou stranu Ukrajiny tam kromě Simoněnka zastupovala téměř stovka lidových poslanců a to byl velmi dobrý výsledek.
Komunisté vytvořili frakci a aby ji vedli,Přirozeně vložili skvělého řečníka a velmi aktivního člověka - Petra Nikolajeviče. Byl také členem komise zabývající se otázkami spirituality a kultury.
Jako zástupce tohoto shromáždění Simoněnkose vyznamenal horlivým bojem proti prvnímu prezidentovi Ukrajiny Leonidu Kravčukovi a podporou jeho nástupce Leonida Kučmy. Postavil se také proti ústavě přijaté v roce 1996.
Druhé volební období jako poslanec Rady
V příštích volbách do Nejvyšší rady komunistůopět úspěch. Podařilo se jim vytvořit největší parlamentní frakci o 119 lidech. V jejím čele již tradičně stojí Simoněnko Petr Nikolajevič.
Tentokrát jeho parlamentní úsilí onse soustředil nikoli na kulturu a spiritualitu, ale na právní reformu v zemi, vstoupil do příslušného výboru. Ambiciózní komunista se dvakrát pokusil zaujmout místo předsedy Rady, ale v obou případech mu na to chybělo pouhých pět hlasů.
"chronický" poslanec
Po skončení pravomocí Nejvyšší radytřetího svolání Simoněnko znovu kandiduje na jeho zástupce. A jde to dobře. A tato „historie“ se stále dokola opakuje. Hlavní komunista země neopustil zdi parlamentu v letech 1994 až 2014, až do vypuknutí krize na Ukrajině.
Jeho politická síla pokaždé nabírala víc a víc.méně hlasů, ale Petro Symonenko byl vždy mezi těmi, kteří přešli do Rady. Ukrajina je zvyklá. Nadále byl skvělým řečníkem, pronášel plamenné projevy z parlamentní tribuny a srdce dam si získával svým impozantním zjevem, který se téměř každý den míhal na televizních obrazovkách.
Během oranžové revoluce podporovalPrezident Kučma a poté bojoval s Viktorem Juščenkem. Jeho autorství patří do návrhu Ústavy, kde je Ukrajina prohlášena za parlamentní republiku, to znamená, že post prezidenta odpadá. Tento projekt však nebyl předurčen k realizaci.
Od komunistů v parlamentu hráli všemenší roli, byli nuceni se neustále s někým spojovat. Symoněnkovi spolupracovníci měli nejdelší a nejproduktivnější spojenectví se Stranou regionů. Poslední jmenovaný nyní také přestal existovat.
Prezidentský epos
V roce 1999 občan Ukrajiny Petro Simonenkodělá první pokus zaujmout hlavní post v zemi a předkládá svou kandidaturu na prezidenta. Kampaň přinesla komunistům obrovský úspěch. Získal 22,24 procenta hlasů a postoupil do druhého kola, nakonec ale prohrál boj s Leonidem Kučmou a zaostal za ním téměř o 20 %.
Ale sen proniknout do primární politickévůdci Ukrajiny neopustí Peter Nikolajevič. A v příštím prezidentském klání (2004) se znovu účastní. Pokus číslo dvě se mu povedl daleko méně. Pouze 4,97 % voličů dalo svůj hlas „řídícímu“ KPU.
A pak se Simoněnko skutálel ze svahu dolů.Ve volbách v roce 2010 získal 3,53 % a v důsledku předvolební kampaně v roce 2014 pouze 1,53 %. Pravda, Petr Nikolajevič si účast ve volbách v roce 2014 nějaký čas po registraci rozmyslel. Na stažení kandidatury už ale bylo pozdě a touto cestou musel projít až do konce.
Ukrajinská krize a Simoněnko
Jedna z obětí „požáru“, který zachvátil zemi vkoncem roku 2013 se stal Petr Simoněnko. Situace na Ukrajině eskalovala každým dnem víc a víc a komunisté se postavili proti Majdanu, jako kdysi proti „pomeranči“.
Podpora prezidenta Viktora Janukovyče a stranyKraje se jim staly osudnými a zdá se, že na dlouhou dobu blokovaly cestu k vysokým vládním postům. Ukrajina dnes vyšetřuje fakta o protistátní činnosti komunistické strany a stálý vůdce „rudých“ byl nucen opustit zemi. Jeho dům vypálili výtržníci a SBU vyhrožuje, že postaví Symonenka před soud a obviní ho ze separatismu.
Symoněnkovy ideologické pilíře
Za mnoho let své státní činnostiPetr Symonenko se ukázal jako velmi solidní a důsledný politik. Vždy se držel svých ideálů a nikdy neustoupil od svých dřívějších slov.
Tradičně prosazoval znárodněnístrategicky důležité objekty země, pro svobodnou medicínu, pro ruský jazyk jako druhý státní jazyk, pro neblokové postavení Ukrajiny atd. Nevěřil v záměrný hladomor 32-33 let 20. století a ve zlých úmyslech Stalina, který přesídlil krymské Tatary na sever. Odsoudil Šuchevyče a další nacionalisty a nepřijal ukrajinskou státní vlajku, pod kterou se podle něj kdysi někteří Ukrajinci setkali s nacisty.
Osobní život Petra Nikolajeviče
V roce 1974 se ještě mladý Petr Simoněnko oženil se svou bývalou spolužačkou Světlanou. V tomto manželství se narodili dva synové - Andrei a Konstantin.
V roce 2009 se rodina rozpadla.57letý Petr Nikolajevič se zamiloval do 32leté novinářky Oksany Vashchuk a oženil se s ní. Nová manželka také dala Symonenkovi dvě děti - dceru Marii narozenou v roce 2009 a syna Ivana, narozeného v roce 2010. Kromě toho má politik vnoučata - Vladimíra a Elizabeth.
Simoněnko prohlašuje, že je ve svém druhém manželství šťastný.Tento známý ukrajinský občan je i nadále prominentním mužem a aktivním, i když již mimo svou rodnou zemi nebo alespoň „underground“.
Bude se Petr Nikolajevič moci vrátit do své zeměhlavu vztyčenou, čas ukáže. V tuto chvíli je k němu cesta uzavřena. Totéž platí pro všechny jeho kolegy, kteří se považují za komunisty a nebojí se o tom nahlas mluvit, protože detaily strany jsou na Ukrajině zakázány. Možná se po nějaké době v zemi dostanou k moci politické síly loajálnější ke komunistům, pak se situace, která se dnes vyvinula, může změnit.
