Spisovatelé - klasika a příklad uměleckého stylu

Jakékoli dílo klasické literaturyje příkladem uměleckého stylu. Její úkol vyjádřil v rýmě Alexander Pushkin - „stimulovat“ „pocity“ jeho „lyrou“. Charakteristickým rysem fikce je to, že jeho spiknutí je „spuštěno“ autorem ve zvláštním světě a znovu vytvořeno pomocí vytvořených obrazů. Umělecký styl je ve skutečnosti „lyra“, která čtenářovu představivost představuje zvláštní, obrazové znázornění života.

Mezi spisovateli jsou skutečné virtuosy.Potěšení kritici nazývají svá díla básněmi prozaiky. To napsali Turgenev a Gogol. Poskytli působivý autorský arzenál uměleckých prostředků pro každý z jejich textů uměleckého stylu. Příkladem je Gogolův popis Dněpru, který mu představil „Strašlivá pomsta“. Autor působí na psychiku, emoce pomocí slov v figurativním smyslu (tropy a stylistické postavy). Jak víte, mezi tropy patří alegorie, nadsázka (přehánění), epithety (reprezentace na obrázku), litota (podhodnocení), metafory (srovnání), personifikace (úsudek neživého jako osoby). Příklad uměleckého stylu, například jasná nadsázka, lze vidět v tvrzení, že ne každý pták může letět do středu Dněpru. Ale na druhou stranu - co cítí umělecká síla zde! Stylistické postavy jsou dalším typem slovních konstrukcí. Tento koncept zahrnuje anaforu a epiphoru (posílení opakování slov na začátku a na konci textu, v tomto pořadí), antitezi (opozici), asyndeton a polysindeton (nonion a polyunion), oxymoron (srovnání neporovnatelného).

Básník realizuje umělecký stylpoezie, dramatik - dramata, spisovatelka - próza. Současně, jak je uvedeno výše, „znovu vytvořený“ svět vždy nese „autorský“ otisk. Koneckonců vidíme zápletku očima autora, předkládáme jeho hodnocení událostí, charakteristiku lidí, předpoklady, úvahy.

Vzpomeňme si na další umělecký styllze označit jako smíšené. Je založen na literární, ale má významné rozdíly. To je umělecký styl řeči. Příklady textů pro ni používají kratší fráze, použití místního slangu, dialektismus je podporován. Zaměřuje se přímo na publikum a je velmi emotivní. Ruská klasika, náš současník, Viktor Pelevin skvěle představuje scénu takového projevu jménem své postavy - Chapaeva na scéně svého projevu před odesláním na frontu (román „Chapaev a prázdnota“). Místo dlouhých projevů o přístupu ke službě Pelevinsky Vasily Ivanovich výslovně říká: „Není třeba brousit! ... zažijete to sami! “ Příkladem uměleckého stylu je přesvědčivé konverzační melodie, gesta se sekanými pohyby a jednotné otáčení těla směrem k publiku zprava doleva. Jeho slova zahrnují jak archaismy, tak žargony, co nejblíže důvodům dělníků, odrážejí to, co chtějí slyšet.

Umělecký styl má další charakteristikučára - konkrétní obrazové znázornění. Skrze ni, prostřednictvím osvětlení konkrétního, ve skutečnosti, jsou osvětleny znaky, které mají širokou obecnou komunitu. Principem podobnosti je dána prostorná charakteristika hlubokých sociálních jevů a procesů. Jako příklad uměleckého stylu v komedii „Generální inspektor“ prostřednictvím představ guvernéra, soudce, poslance, správce charitativních institucí je uvedena charakteristika korupce celé provinční vlády Ruska v 18. století.