Literární kritici a historici se zatím stále snaží přijít na to, jakou roli sehrála sbírka „Změna památek“. Její zveřejnění bylo důvodem rozkolu mezi první vlnou ruské emigrace.
Edice sbírky
Slavná sbírka vyšla v Praze v roce 1921.Jeho název je odkazem na podobnou publikaci Vekhi, kde vycházely významné osobnosti ruské emigrace. Tito lidé, kteří uprchli před sovětským režimem nebo byli vyhozeni na „filosofickém parníku“, byli zuřivými odpůrci bolševiků. Snažili se obrátit veřejné mínění v Evropě proti komunistům.
V té době však Starý svět teprve začalodstěhovat se od následků první světové války. Přestože byli emigranti v evropských metropolích vřele přijati, nemohli mít žádný zvláštní vliv na místní politiku.
Jakou roli v souvislosti sehrála sbírka „Proměna orientačních bodů“.tímto bezútěšným stavem bílého hnutí? Její autoři šli proti panujícímu protisovětskému cítění a ve svých filozofických a politologických článcích vycházeli s probolševickými postoji. Tento krok znamenal zlom v historii ruských uprchlíků na Západě.
Prosovětské publikace
Role, kterou hraje kolekce „Změna orientačních bodů“, je snadnálze určit podle reakce, která následovala po zveřejnění Moskvy. Tam se rozhodli využít příležitosti a dokázat selhání svých odpůrců – monarchistů, republikánů atd. Sborník okamžitě vyšel v Sovětském svazu v tisících výtiskech. Státní noviny zdůrazňovaly, že i v té nejbělejší emigraci nakonec přiznaly nejen svou porážku, ale i ideologickou křivdu.
Jakou roli sehrála pro Rusy sbírka „Změna orientačních bodů“?obyvatelé Evropy, kteří se uchýlili do Paříže, Prahy, Berlína a měst království Jihoslovanů? Pohyb byl rozdělen. Konzervativní monarchisté, nespokojení s publikací a propagandistickou kampaní zahájenou sovětskou vládou, se začali organizovat.
Neústupnost
Brzy se zrodila myšlenka nesmiřitelnosti.Tento princip byl proti nastupujícímu přechodu a návratu. Jeho příznivci se stavěli proti jakékoli formě spolupráce se Sovětským svazem. Okamžitě si získal oblibu mezi monarchisty, konzervativci a dalšími extrémně pravicovými emigranty. Mezi nimi byla všechna přeživší elita předchozí carské éry - ministři, důstojníci atd.
Hlavní organizace propagující myšlenkunesmiřitelnosti, se stal Ruský všeobecný vojenský svaz a Ruská pravoslavná církev v zahraničí. V čele ROVS byl slavný generál Pyotr Wrangel, který až do posledního bojoval s Rudými během občanské války. Byl to on, kdo držel Krym, zatímco běloši z něj byli narychlo evakuováni.
Myšlenka přechodu
Myšlenka přechodu je založena především naprincip vlastenectví. Příslušnost k historické vlasti je podle předpisů vyznavačů tohoto principu výjimečným faktorem, který by měl zahladit všechny rozpory se sovětským režimem. Mnoho Rusů se opravdu chtělo vrátit domů a neprožívat své dny v cizí Evropě. Proto přechod na euro, stejně jako obrácená myšlenka nesmiřitelnosti, rychle získal mnoho příznivců. Tento proces se urychlil, když v roce 1920 vypukla válka mezi Polskem a sovětským státem (Svaz ještě nebyl formálně vytvořen).
Několik významných publicistů spojilo svésnahy o to, aby se objevila „Změna orientačních bodů“. Sbírka obsahuje materiály od Nikolaje Ustryalova, Sergeje Čachotina, Jurije Ključnikova atd. Jedním z prototypů této publikace byla kniha V boji za Rusko, vydaná v roce 1920. Bylo to ovoce práce Nikolaje Ustryalova, který v té době žil v Charbinu, hlavním městě ruské emigrace na Dálném východě.
Brusilovův příklad
Vydaný sborník publicistických článků„Změna orientačních bodů“ se týkala především událostí v Polsku. Válka této země s Ruskem vedla k propuknutí vlastenectví emigrantů v zahraničí. Ale zároveň v Sovětské republice byl konflikt umístěn jako počátek světové socialistické revoluce zaměřené na svržení buržoazie. Lenin totiž považoval Rusko pouze za odrazový můstek k dobytí celého světa. Doufal v podporu evropského proletariátu a komunistických stran, které spontánně vznikly ve Starém světě.
Levicové myšlenky Sovětů autorům sbírky nevadily"Změna milníků". Jakou roli sehrál pro vlastenecké emigranty? Mnozí z nich se stali příznivci Sovětského svazu. Autoři publikací vyzvali své čtenáře, aby zapomněli na své neshody s bolševiky v době, kdy byl v sázce osud samotného Ruska.
Ukázkový příklad této propagandistické kampaněse stal uznávaný generál Alexej Brusilov. Za první světové války velel jedné ze západních front. Jeho slavný taktický průlom v Haliči zničil rakouskou armádu a fakticky udělal z Habsburků bezmocný přívěsek Německa.
Po dvou revolucích Brusilov (na rozdíl odmnoho dalších carských generálů) zůstalo doma. Bojoval dokonce v sovětské armádě. Tento příklad hodně přispěl k tomu, že se myšlenka přechodu stala v Evropě populární. Vznik prosovětského hnutí mezi emigrací ji rozdělil na dva válčící tábory.
