Na počátku dvacátého století se objevil nový trendumění - modernismus. Nové postuláty předpokládaly odmítnutí některých tradic realismu v malbě. Formulace, že „minulost je stísněná“, se stala módou a za poměrně krátkou dobu si získala spoustu příznivců. Vedoucí roli v probíhajících změnách měl abstrakcionismus, který spojoval řadu směrů vzniklých na základě modernismu, jako je futurismus, kubismus, expresionismus, surrealismus a další. Abstrakce v malbě nebyla společností okamžitě přijata, ale brzy nový styl prokázal svou příslušnost k umění.
Vývoj
Do třicátých let dvacátého století, kurz abstraktního uměnínabral na síle. Zakladatelem nového směru v umění malby byl Wassily Kandinsky, jeden z nejprogresivnějších umělců té doby. Kolem mistra se vytvořila celá galaxie následovníků, pro které se proces studia stavu duše a vnitřních intuitivních vjemů stal základem kreativity. Umělci ignorovali realitu světa kolem sebe a své pocity vyjadřovali v abstraktním umění. Některým plátnům prvních osvojitelů nového žánru nebylo možné porozumět. Abstrakce obrazy většinou nenesly žádné informace a nepřipravení návštěvníci výstav a vernisáží byli často bezradní. V té době nebylo zvykem připojovat k obrazům anotace a každý znalec malby se mohl spolehnout pouze na svou vizi.
Mistři a zakladatelé
Mezi nejvýraznější následovníky novéhotrendy byli slavní abstrakcionisté Wassily Kandinsky, Natalia Goncharova, Peter Mondrian, Kazimir Malevich, Michail Larionov. Každý z nich se držel svého směru. Abstrakce malby slavných umělců se postupně staly rozpoznatelnými, což přispělo k propagaci nového druhu umění.
Kazimir Malevich pracoval v souladu se suprematismem,preferující geometrický základ pro sebevyjádření. Dynamika jeho kompozic na plátně vycházela ze zdánlivě neuspořádané kombinace obdélníků, čtverců a kruhů. Uspořádání postav na plátně se vzpíralo jakékoli logice a zároveň obraz působil dojmem přísně ověřeného řádu. V umění abstrakce je dost příkladů, které si zásadně odporují. První dojem při pohledu na obrázek může člověka nechat lhostejným a po chvíli se plátno již bude zdát zajímavé.
Umělci Natalia Goncharova a Michail Larionovnásledoval směr rayonismu, jehož technika spočívala v nečekaném průniku přímých paprskovitých linií různých barev a odstínů. Barevná hra na obrázku byla hypnotizující, fantastické kombinace protínajících se paprsků se střídaly v nekonečných kombinacích a plátno přitom vydávalo proud energie.
Tašismus
Abstraktní umělci Delaunay a Kupkapředstavili vlastní umění. O maximální efekt se snažili rytmickým prolínáním barevných rovin. Své výtvarné krédo tak vyjádřili představitelé tachismu, obrazové kresby získané jako výsledek chaotického nanášení velkých tahů při absolutní absenci dějové složky. Olejová abstrakce ve stylu tašismu je nejobtížnější, malbu v tomto žánru lze vnímat v nekonečném množství interpretací a každá bude považována za správnou. Poslední slovo však stále mají kritici a historikové umění. Samotný styl abstrakcionismu přitom není nijak omezen žádným rámcem či konvencemi.
Neoplastickost
A kdyby obrazy Roberta Delaunaya byly příklademnesmyslnosti, holandský abstraktní malíř Peter Mondrian zavedl přísný systém interakce velkých postav s pravými úhly, které na plátně vzájemně kontrastovaly a zároveň se nějakým nepochopitelným způsobem spojovaly v jeden celek. Mondrianovo dílo se nazývá „neoplasticismus“. Nejvíce se rozšířila ve dvacátých letech minulého století.
Čech František Kupka vytvořil obrazy, ve kterýchdominovaly kulaté a zaoblené postavy, oříznuté kruhy a kruhy odříznuté z jedné strany, které náhle pokračovaly černými přerušovanými čarami, vyvolávaly poplach a obavy. Kupkova plátna by se dala prohlížet hodiny a nacházet v nich všechny nové nuance.
Tvoří své obrazy, abstraktní umělecsnaží se vzdálit od známých obrazů. Zprvu neuznaná surrealistická díla Kandinského, Maleviče, Mondiana a dalších následně vyvolala bouřlivé debaty mezi odpůrci a obdivovateli nového umění.
Výraz
Dalším příkladem abstrakce v malbě jeexpresionismus, způsob rychlé kresby na velké plátno důrazně neogeometrickými tahy aplikovanými širokými štětci-flétnami, přičemž na rozprostřené plátno mohou náhodně dopadat velké kapky barvy. Vyjádření této metody je hlavním a jediným znakem příslušnosti k umění.
Orfismus je jedním ze směrů Francouzůmalířství, které se rozvinulo ve dvacátých letech minulého století. Umělci hlásící se k tomuto trendu se snažili své touhy vyjádřit rytmickým pohybem a podmíněnou muzikalitou, přičemž hojně využívali metodu vzájemného pronikání barev a průniku kontur.
Pablo Picasso
Kubismus jako odraz abstrakce v malběcharakterizované používáním geometrických tvarů, které nejsou výslovně naznačeny, ale s určitou mírou konvence. Nepravidelné kruhy, přerušované čáry, rohy a zlomy – to vše by se dalo uspořádat podle určitého logického vzorce a zároveň s nehoráznou náhodností. Nejjasnějším představitelem kubismu byl a zůstává španělský umělec Pablo Picasso (1881 - 1973), který je právem považován za praotce tohoto malířského směru.
Experimenty s barvou (modrá perioda, růžováobdobí) plynule přešlo do změny tvaru, záměrné deformace a ničení přírody. Za příklad takových obrazů lze považovat obraz „Dívky z Avignonu“, napsaný v roce 1907, kdy abstrakce v malbě právě začínala nabírat na síle. Picassovo dílo tedy přivedlo některé umělce té doby ke zcela novému žánru, který zcela odmítl tradice naturalismu a kognitivní hodnotu výtvarného umění.
Vzdálená minulost
Obrazy abstraktních umělců počátku dvacátého stoletístoletí udělala revoluci v malířství té doby, na vlně četných trendů a směrů umělecké tvořivosti se objevili mistři štětce, kteří dokázali, že abstrakce je zcela samostatným druhem výtvarného umění, součástí kultury.
Moderní abstrakcionismus
V současnosti si abstrakcionismus vzal několikjiné formy, odlišné od těch, které byly v době rozkvětu tohoto poněkud kontroverzního typu výtvarného umění. Moderním jazykem abstrakce je dnes bílá barva. Známí umělci jako Andrei Pelikh, Valery Orlov, Marina Kastalskaya, Andrei Krasulin do ní vkládají myšlenky o duchovnu na úrovni metafyziky a využívají i optické zákony odrazu světla v paletě bílých odstínů.
Nejvyšší napětí barvy je možné pouze v bílé barvěhypostázy, tato barva je základem všech základů. Kromě barevného aspektu existuje v moderní abstrakci také sémantický faktor zatížení. Znaky a symboly vycházející z hlubin vědomí nesou známky archaismu. Abstraktní umělec naší doby Valentin Gerasimenko využívá ve svých obrazech obrazy starých rukopisů a rukopisů, které umožňují široce interpretovat téma vzdálené minulosti.
